Český blog o využití nových médií pro nevládky
Jednou z akcí roku, na které byste rozhodně neměli chybět, je Social Innovation Camp (8.-10.listopadu v Praze). Lidé s nápady tu pracují společně s těmi, kteří mají dovednosti a schopnosti přetavit je v reálný projekt. To vše s cílem nalezení innovativního řešení nějakého společenského problému. Rychle se blíží uzávěrka přihlášek, tak to neprošvihněte.
Nemůžete-li se sicampu dočkat, zastavte se ve středu (9.11.2013) na pre-camp. Naučte se, jak budovat značku s Karlem Mindless Novotným.
Nemalý počet lidí zažil v posledních dnech nepříjemný zážitek. Náckové sdružení kolem webu white-media.info jim pronikli do osobních účtů (především facebookových, ale také emailových) a trochu si tam pohráli. Kromě toho, že stránky zasypali různými nesmysly, získali tak samozřejmě také přístup k soukromé korespondenci a do různých uzavřených facebookových skupin.
Situace je to nepříjemná, ale dříve či později k ní dojít muselo. Přiznejme si, naše ostražitost v prostředí internetu polevuje a pokud tento incident může trošku vyburcovat naši opatrnost, na škodu to nebude. Nejednalo se o bůhvíjak sofistikovaný hackerský útok. Sami jim to usnadňujeme.
Můžeme se jen domnívat, jak přesně k tomu došlo, ale téměř jistě byla příčinou jedna z následujících možností (v pořadí podle pravděpodobnosti):
Pokud patříte mezi ty, jimž napadli gmail, především ihned udělejte následující:
Je toho samozřejmě daleko víc, tohle není vyčerpávající popis. Určitě jsme zapomněli ještě na něco důležitého a nejsme experti, proto prosíme o komentáře pod článek. Chcete-li se sami dále vzdělávat, začít můžete u Tactical Technology Collective. Pokud si budete dávat jen trochu větší pozor, náckům to do budoucna dost znesnadníte.
Věnujte výše uvedenému 20 minut teď hned, ohrožujete nejen sebe, ale také své blízké.
Rádi bychom se na kliktivistech pravidelně věnovali tomu, jak se různé neziskovky a iniciativy perou s komunikací na sociálních sítích. Jednou to bude použití facebooku, jindy třeba mobilní aplikace. Obecných návodů a tipů ve stylu „Hlavní je budovat komunitu“ nebo „Facebook je o diskusi“ už bylo dost, pojďme se to učit společně a prakticky na konkrétních případech.
Vezměme si například organizaci, která provozuje chráněné dílny a snaží se najít odbyt pro své výrobky. Kontroverzi zde nenajdeme (našel by se asi málokdo, kdo by takovou aktivitu pojmenoval třeba svíčkoterorismus), takže na křiklavý titulek v novinách to není. Je to prostě takové „milé“ téma, nicméně s potenciálem získat hodně podporovatelů, fanoušků.
Když jsem narazil na facebookovou stránku organizace Proutek o.s., zajásal jsem. Konečně organizace, která správně pochopila, že facebook nemusí sloužit jen jako další web na propagaci jména organizace a jejích produktů. Název stránky ve formě prohlášení: Máme rádi výrobky z chráněných dílen je prostě super. Kdo by je přece neměl rád? To si o „lajk“ říká daleko více než jméno stránky totožné s názvem organizace. Přes 600 fanoušků je slušný úspěch. Ale …
Stránku již rok nikdo neupdatoval. Navíc, existuje ještě jedna stránka: Proutek, občanské sdružení, se 112 fanoušky. Aktualizovaná není moc často, rozestupy updatů jsou často i jeden měsíc. Čímto, že někdo opustí úspěšnější stránku a věnuje drahocenný čas stránce s daleko menším potenciálem? „Stránku Máme rádi výrobky z chráněných dílen založili známí jedné naší zaměstnankyně původně s cílem zvýšit prodej výrobků z naší chráněné dílny.“, odpovídá Věra Pragerová z Proutku, o.s. „Stránku Proutek, občanské sdružení jsem založila proto, abychom měli jako organizace oficiální stránku na FB, o kterou se bude starat někdo ze zaměstnanců. Tehdy jsme se v rámci organizace rozhodli, že na této stránce budeme informovat hlavně o benefičních akcích.“, dodává. 
Takže tu máme zajímavou situaci. Někdo z podporovatelů založí stránku (už to samo o sobě je skvělá věc). Stránka evidentně nabírá fanoušky, navzdory nepravidelným a jen občasným updatům, a přesto je opuštěna. Mám obavu, že nás všechna ta školení o PR, kterými jsme všichni v neziskovkách v minulosti procházeli, těžce poznamenala. Důraz na jednotný vizuál, branding a image značky může zaškrtit komunikační aktivitu, která se hezky ujme sama, byť trochu neplánovaně. Stránka „Máme rádi …“ nebyla updatována pravidelně, ale přesto nasbírala za dobu své existence slušný počet fanoušků. Můžeme se samozřejmě bavit o tom, zdali je 600 fanoušků moc nebo málo. Každopádně měli dobře našlápnuto a kdoví, kolik by měli fanoušků dnes. Pro tak malou organizaci, s tématem, které asi nikdy nebude budit výraznou pozornost médií, by to však mohl být velmi zajímavý komunikační kanál s potenciálním dopadem. Nejen na PR, ale také na prodej.
„I přesto, že má stránka kolem 600 fanoušků, tak jsme zvýšený prodej výrobků díky této stránce rozhodně nezaznamenali.“, dodává Věra Pragerová. Evidentně tedy zklamání, že větší počet fanoušků nepřináší zvýšení prodeje. To by však bylo naivní očekávat. Tento cíl by nejprve někdo musel cíleně nastavit. Na základě toho pak přizpůsobit nejen obsah stránky, ale hlavně celou komunikační strategii, která k tomu cíli směřuje. V tom případě by se facebooková stránka s podmanivým názvem mohla stát jedním z komunikačních nástrojů, které žádoucí výsledek podpoří. Bez nutnosti tlačit na budování image značky za každou cenu. Co by taková strategie měla obnášet, a jak pro ni získat v organizaci podporu už rozmýšlí kliktivista Honza. Mrkněte.
Každý, kdo má zkušenost s prací v kanceláří, ví, že email je nepostradatelným způsobem komunikace. Pro některé dokonce nahradil komunikaci osobní. Zvykli jsme si posílat email, dávat důležité lidi do kopie a přiřazovat vlaječky s cílem navýšení efektivity. Jenže práce s emailem není něco vrozeného, je čas si to přiznat. Většina z nás se to prostě musí naučit.
V práci i při řešení různých projektů se mi stal pomocníkem Gmail (i když v práci spíše Outlook). Měl jsem často nutkání najít lepší řešení, ale zatím se mi to nepovedlo. Znám totiž triky, které mi pomáhají udržovat komunikaci efektivní. I když mi spousta lidí posílá zprávy už jen přes Facebook Chat, email je pro mě stále základ. Netvrdím, že jsem konzervativní, jen připomínám, že každému vyhovuje jiný způsob a to, o co se podělím, není platné pro každého.
Ale třeba to nějaké nevládce pomůže zbavit se hromady emailů.
První pravidlo se netýká výhradně Gmailu, ale je třeba ho zmínit. Není to fyzikální zákon, ale platí, že čím více emailů odešlete, tím víc se vám jich vrátí. Pokud existuje možnost osobního setkání, využijte ji. Týká se to hlavně předávání komplikovanějších informací. Jinak řečeno, zadání projektu asi těžko sepíšete do mailu tak, aby vám realizace nezačala za týden padat na hlavu.
Gmail je pro určování priorit nástrojem více než vhodným. Máte tři způsoby, jak Gmail postupně naučit, co je pro vás důležité. Jako první se nabízí možnost označit email jako důležitý. Gmail se snaží důležité emaily rozpoznat sám, ale je třeba mu pomoct.
https://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=5nt3gE9dGHQ
Druhým způsobem, do kterého vlastně nemusíte zasahovat, je nové rozdělení Doručené pošty na karty. Gmail se opět sám snaží odlišit různé druhy emailů – ty, často automatické, ze sociálních sítí nebo aktualizace, promo akce (newslettery) nebo zprávy z diskuzních fór. V nastavení Gmailu si můžete zvolit, které z výše zmíněných karet uvidíte.
Někteří lidé, kterým jsem popisoval způsob, jak zpracovávám příchozí poštu, tvrdí, že jsem maniak. Každopádně dvě výše zmíněné funkce prostě nejsou dostatečné, a proto přichází na řadu filtrování. Email používám jako jeden ze způsobů, jak konzumovat informace. Newslettery pro mě nejsou sprosté slovo a rád si najdu čas na jejich přečtení. Jenže mít zahlcený inbox není úplně nejvhodnější, proto jsem se naučil používat štítky a filtrování. Tato funkce funguje jako pravidlo – pokud daný email splňuje podmínky, systém vykoná akci. A možností je spousta.
Nejčastěji využívám přesuny do složek, oštítkování (zařazení do složky) a označení jako přečtené. Z praxe mám vyzkoušené, že emaily je vhodné zpracovávat v dávkách. Pokud budou emaily podobného charakteru (např. newslettery), práci vám to ještě usnadní.
Pokud chcete začít s filtrováním, stačí si otevřít zprávu a po klepnutí na nabídku “Další” vybrat možnost “Filtrovat podobné zprávy”. Podmínku můžete dále upravovat dle svých potřeb.
Když před nedávnem Google změnil vzhled dialogu, ve kterém píšete email, nastal jeden z okamžiků, kdy jsem hledal náhradní řešení. Naštěstí pak Google umožnil spouštět tento dialog v režimu “celé obrazovky”. Pokud ani vám nová základní varianta nevyhovuje, můžete si pohodlnější režim nastavit kliknutím na šipku v pravém dolním rohu.
Vyhledávání je doménou Googlu, a proto by bylo zvláštní, kdyby i v tomto případě neexistovaly nějaké vychytávky. Pomocí vyhledávacích operátorů (trochu jiných, než o kterých jsme již psali), můžete upřesnit co nebo kde hledáte. Vše spolehlivě najdete v Nápovědě, zatím ale bez češtiny.
https://support.google.com/mail/answer/7190
Časem může dojít k situaci, že budete mít štítků nebo složek více, než je zdrávo. I na to lidé v Google mysleli, a proto je možné štítky nebo složky skrývat. A navíc inteligentně – můžete zvolit možnost “skrýt, existuje-li nepřečtená konverzace”.
Stejně jako nemá smysl viset celý den na Gmailu a čekat na další email, nemá smysl ani zpracovávání emailů v pořadí, ve kterém přišly. Jeden email stačí přečíst, na druhý je třeba odpovědět a z třetího vychází úkol. Většinou postupuji tak, že zpracuji a uložím do složek všechny emaily, které je třeba si přečíst. Ty, na které je třeba odpovědět si označím hvězdičkou pro pozdější zpracování. Ty s úkolem směřují do Remember The Milk (některými milovaná, některými zavrhovaná aplikace na správu úkolů). Emailů s hvězdičkou se pak věnuji ve chvíli, kdy je vhodný čas odpovídat.
https://www.rememberthemilk.com
Už od dob prvních MS Office jsou klávesové zkratky velkým pomocníkem. Stejně tak je můžete používat i v Gmailu. Celý seznam naleznete rovněž v nápovědě. Sám jich nepoužívám víc než deset. A rozhodně není vhodné učit se je hned všechny najednou. Většinou si najdu úkon, který mi trvá delší dobu a který se často opakuje. Když si ho uvědomím, nahradím ho klávesovou zkratkou. Jakmile si ji zažiji, přecházím na další.
https://support.google.com/mail/answer/6594?hl=cs
Někdy se stane, že email odešlete dříve, než byste chtěli (když třeba používáte klávesovou zkratku na odeslání emailu). Gmail umožňuje využití různých funkcí z experimentální laboratoře. Jde o funkce, které nemusí být stoprocentně funkční, protože se teprve testují. Najdete je v Nastavení Gmailu. Jednou z takových funkcí je i “Vrátit zpět odeslání”. Nejde o žádné kouzlo, funkce je posune odeslání o několik vteřin. Vy ale získáte možnost email odvolat.
https://mail.google.com/mail/ca/u/0/#settings/labs
Tento seznam funkcí a způsobů práce s Gmailem není rozhodně kompletní. Dejte nám i vy vědět, jaké triky v Gmailu, nebo jiném emailovém klientu používáte. A napadá vás, jak ještě ušetřit čas při komunikaci uvnitř nevládky? Napište nám svoje tipy do komentářů!
—
Photo credit: opacity
Poslední rok jsem strávil na volné noze. Pracoval jsem s řadou organizací, kterým jsem pomáhal začít nebo zlepšit komunikaci na sociálních médiích. Na začátku to vypadá podobně: Organizace, která si uvědomuje své mezery a má jasnou představu, že skrze lepší komunikaci na sociálních sítích tyhle mezery vyřeší.
Nedávno jsem nastoupil jako fundraiser do Sportovního klubu vozíčkářů Praha. Zakotvení u jednoho zaměstnavatele mi připomnělo, na co jsem za rok konzultování a lektorování skoro zapomněl. Jako externista jsem byl zván tam, kde jsem byl potřeba, kde byly moje rady žádoucí, už jsem organizaci jen pomáhal posunout směrem, který si její zaměstnanci vybrali a prosadili. Zevnitř to ale vypadá jinak. Každá organizace je živý organismus, pracovní a osobní vazby se míchají, stejně jako formální a neformální struktury. Tichá domácnost, případně sluníčkové soužití plné lásky a porozumění asi nejsou zrovna časté modely. Pravděpodobnější je, že fungování provázejí třenice, názorové neshody a vyjasňování priorit.
Sociální média jsou dost často motivem pro takové třenice. Jedna strana vidí, jak úžasně můžou organizaci nástroje prospět, druhá vidí všechna rizika a bojí se, aby “lidé z internetu” organizaci neuškodili.
Sociální média mají své významné klady a neméně významné zápory. Rozhodně se ale jedná o výrazný komunikační kanál, ke kterému by organizace měla přistupovat strategicky. Neuvážené přijetí online komunikace je stejně nebezpečné jako neuvážené odmítnutí. V následujícím seriálu bych rád neziskovkám, které se sociálními médii začínají, ukázal, jak by měly o své online komunikační strategii přemýšlet.
Nebo alespoň mohou být. Jak odpůrci, tak příznivci by si měli uvědomit, že je na online komunikaci potřeba nahlížet z hlediska strategie organizace, ne z hlediska osobních preferencí.
V první řadě je tedy potřeba ptát se: Co mohou sociální média přinést naplnění naší strategie?
Uspokojivá odpověď na tuto otázku je taková odpověď, která ospravedlňuje náklady (osobní, časové, finanční) s tím spojené.
Nic proti živelné komunikaci na facebooku. Ale pokud je komunikace organizace spojena s nadšením jednotlivce, není to zrovna udržitelné řešení.
Občas mi na školeních namítají: “Když budeme komunikovat na Facebooku, ostatní lidé v naší organizaci začnou remcat, že v čase, za který nás platí, brouzdáme po sociálních sítích.” Když jde streetworker za klientem, chodí v obleku? Ne? Proč nereprezentuje zaměstnavatele svým zjevem? To je úplně stejná úvaha a platí pro ni stejná odpověď: Protože je taktičtější, dělat to takhle. Protože pro výstupy, které sledujeme, musíme mít odpovídající vstupy. Pokud streetworker pracuje s mládeží v sociálně vyloučených lokalitách, patří mezi náklady jeho práce, aby nepůsobil jak psí dečky u táboráku. Pokud chceme komunikovat online, patří mezi náklady naší práce čas, který strávíme editací sociálních sítí.
Základem je ale strategické rozhodnutí: Konsensus napříč rozhodujícími orgány, který bude srozumitelný pro členy organizace, dárce i příjemce pomoci. “Chceme investovat svůj čas do sociálních sítí, abychom…”
Než přejdeme k odpovědi na otázku, co všechno může neziskovce přinést komunikace v sociálních médiích, zastavme se u jiné otázky: Kdo by měl dostat možnost mluvit do komunikace?
Obecně: Tak jako u jiných typů strategie, i u komunikační strategie je mimořádně důležitý ownership co nejvíce lidí z organizace. Ownership, neboli vlastnictví – pocit, že ten papír na stole ředitele nese taky můj otisk. Pocit, že nebojuji cizí boje, protože na tomhle mi fakt záleží.
Protože jde o strategické rozhodnutí, které bude organizaci stát určité množství času, je důležité mít ve strategii hlas nejvýše postaveného pracovníka. Bez jeho pochopení bude jakákoliv aktivita na poli sociálních médií považována za nadbytečnou a neefektivní. Získejte pro sociální média svého šéfa a máte zpola vyhráno.
Komunikační strategii by měl vytvářet primárně ten, kdo se stará o komunikaci. Protože však sociální média jsou sociální, je dobré do jisté míry zapojit i nejširší spektrum kolegů. Ať už získáním jejich porozumění, že čas strávený online komunikací není ztracený. Anebo – ještě lépe – zapojením do komunikace na vlastních profilech.
Je celkem obvyklé, že člověk, který v sociálních médiích vidí potenciál, ostatním trochu v úvahách uteče. Pro dlouhodobou udržitelnost a prevenci vyhoření je však důležité, abyste věnovali dost času seznámení svých kolegů a nadřízených s tím, proč vám komunikace v sociálních médiích přijde důležitá. To se nakonec může stát nejvýznamnějším dopadem strategie online komunikace.
Blbé ale je, že komunikace v sociálních médiích nesedne každému. A pokud nemáte člověka, kterému sociální média sednou a pokud máte špatně nastavená očekávání, je vám všechno výše napsané k ničemu. Proto si o těchto dvou dalších předpokladech povíme příště podrobněji.
—
Photo credit: Fellowship of the Rich
Náš blog kliktivisti.cz oslavil nedávno rok existence. Na začátku jsme se pustili do psaní, protože jsme chtěli nabídnout účastníkům svých školení další příležitost vzdělávat se. Na konci léta jsme se pustili do vyhodnocování a už 7. října najdete na tomto webu řadu změn. Kliktivisti dospěli a dostávají nový kabát.
Naším cílem je i nadále ukazovat neziskovkám, jak mohou využívat nová média ve své práci. V tom chceme jít ještě dál, než jsme šli dosud. Proto se můžete těšit na řadu seriálů, které vám ukáží, jak uchopit komunikaci v celé organizaci, či jak se stát experty ve využívání jednoho konkrétního nástroje.
Jedním z motivů pro změny na webu Kliktivisti.cz byl pohled na seznam výzev na webu Um sem um tam. Z řady výzev je patrné, že nevládky neví, co jim může online komunikace přinést a co do ní musí investovat. Chceme prostřednictvím těchto stránek vychovávat „informované klienty“. Ty, kteří vědí, na co jim stačí síly a na co mají shánět pomoc zvenku. Ty, které od dobrovolníků i dodavatelů dokážou získat to, co jim skutečně pomůže.
Pokud nechcete, aby vám noví Kliktivisti unikli, přihlaste se k odběru e-mailů, nebo se staňte našimi fanoušky na Facebooku. Nebo obojí.
Honza Böhm & Kliktivisti
—
Photo credit – Arthur Chapman
Povodně, které od víkendu sužují Česko (přesněji Čechy), rozvířily vody online projektů. Je příjemné vidět, jak se výrazně od posledních povodní zlepšila také připravenost internetové komunity. Jaké projekty reagují na povodně a co si o nich myslet?
Co skutečně přináší využití nových médií nevládkám? Mezi návody stojí za to se čas od času rozhlédnout také po úspěšných příkladech z praxe českých i zahraničních nevládek. Mrkněte na prezentaci s výběrem zajímavých projektů a jejich výsledků:
(A omluvte delší odmlku na našem blogu – jak jsme před časem říkali v Čajovně na rádiu Wave, Kliktivisti jsou „kolektivní kovářova kobyla“ a když máme hodně zajímavé práce jinde, dostává blog bohužel na frak jako první… )
Tento článek jsem psal pro server Romea.cz. Co myslíte, chtělo by to něco podobného i u nás?
Být vlkem v České republice není žádný med. Příběh Červené Karkulky nadále straší. A i přesto, že jste chráněni zákonem, jistotu přežití nemáte – buďto vás zastřelí pytlák, srazí auto, nebo přijdete o svůj přirozený migrační koridor kvůli developerskému projektu. Další mapová aplikace z dílny olomoucké pobočky Hnutí Duha rozšiřuje ochranu velkých šelem také do online prostředí. Představujeme Mapu šelem.
„Hlavním rizikem pro velké šelmy jsou často zkreslené představy o jejich početnosti, což vyvolává obavy a někdy i požadavek na jejich regulaci. Proto vznikl nápad přiblížit lidem jejich skutečný život prostřednictvím vizualizace našich současných poznatků z terénu“, představuje projekt Leona Machalová, jeho spoluautorka.
Pokračovat ve čtení „Může českého medvěda, vlka nebo rysa ochránit internet?“
