Snaha “protlačit” téma do médií je vlastní téměř každé organizaci. Napsat dobrou tiskovou zprávu je jedna věc, docilit zveřejnění druhá. Není proto divu, když pak máme radost alespoň z toho, že se zmínka objevila v časopise Chvilka pro Tebe. A pokud už se naše informace dostala do nějakého relevantnějšího periodika, samou radostí jsme ochotni tolerovat i skutečnost, že z původního sdělení zůstalo jen překroucené torzo s faktickými chybami.
Bez mediální komunikace se neobejdeme. Nicméně doba, kdy jsme byli rukojmími selektivní pozornosti a zkratkovitosti masových médií, je naštěstí ta tam.
Zvyšování povědomí o určitém tématu je jednou z klíčových aktivit občanských iniciativ. Teprve ve chvíli, kdy se podaří na určitý problém upozornit, můžeme hledat u širší veřejnosti podporu a akci. A je to právě “awareness raising”, pro které je mnohdy zatracované klikání a lajkování ideální. Neznamená to však, že by kvalitní žurnalistika a masová média už nebyly nadále třeba. Čekat na jejich pozornost je nicméně luxus, který si nemůžete dovolit.
Pouhá kritika masových médií v reakci na jejich nezájem o téma, které vnímáme jako zásadní, nestačí. Je to ztráta času, která vede pouze k rezignaci. Stejně tak kritika sociálních sítí jako nástroje, který pouze lidi ohlupuje a demobilizuje, nevede nikam. Vyplatí se spíše zaujmout čistě racionální postoj, protože čísla hovoří jasně: Počet aktivních uživatelů internetu v ČR přesahuje 6 milionů, počet chytrých telefonů se za poslední rok zdvojnásobil, jen uživatelů facebooku je u nás kolem 3,5 milionů. U lidí do třiceti let internet definitivně překonal ještě nedávno dominantní televizní vysílání a stal se pro ně hlavním zdrojem informací o domácím i mezinárodním dění. Současná komunikační revoluce bude završena, jakmile doroste generace, která se v digitálním světě narodila. Myslete si o tom co chcete, ale hodláte-li jako organizace zůstat v patrnosti, přijměte to a připravte se.
Není to samozřejmě zadarmo, bez investování času a lidských zdrojů se neobejdete. Navíc neexistuje dobře prošlapaná cesta, po které byste se mohli jednoduše vydat. Je to o hledání, pokusech a omylech. Kliktivisti se vám budou snažit pomoci. Nevíte-li, kde začít, zamyslete se nad následujícími kroky.
1. Nesnažte se pouze upoutat pozornost médií. Buďte médiem a staňte se důvěryhodným zdrojem informací o konkrétním tématu
V této souvislosti se často mluví o “kurátorství” (pardon, vhodný český ekvivalent mě v tuto chvíli nenapadá) obsahu. Shromažďujte zajímavý a atraktivní obsah týkající se tématu, kterému se věnujete, komentujte ho a sdílejte. Značka vaší organizace by měla trochu ustoupit do pozadí, protože utvořit komunitu kolem určitého tématu je snazší, než kolem značky.
Když se Matěj Hollan a občanské sdružení Brnění mohou stát pravidelným zdrojem informací o hazardu v ČR (kolikrát se toto téma za rok objeví v masmédiích?), nebo sdružení Asistence spolu s aktivně blogujícím ředitelem Erikem Čiperou zdrojem informací z života tělesně postižených, proč by se vaše organizace nemohla stát informačním zdrojem a komunikační platformou pro téma XY?
2. Budujte si trpělivě sítě a komunity čtenářů, fanoušků, followerů, … budou se sakra hodit ve chvíli, kdy budete potřebovat rychle rozšířit zásadní informaci
Sdílejte obsah, který upoutá pozornost a vybudí „lajkování“ a komentáře. Pouhými updaty typu „spouštíme nový projekt“ toho nedocílíte – lidé musí mít důvod proč to sdílet na svých vlastních sítích. Ve chvíli, kdy už budete mít nějakou komunitu vybudouvanou, update o vaší nové aktivitě možná nebude nejsdílenější, uvidí jej však více lidí.
3. Využijte VIP podporovatele, zaměstnance a síť dobrovolníků
Popularita jednotlivých lidí na sociálních sítích se stává novým platidlem. Není nutné se na jednotlivce či celebrity obracet pouze s žádostí o finanční prostředky. Požádejte o občasné sdílení pro vás důležitých updatů. Lidé mají tendenci důveřovat a sdílet příspěvky, které jim doporučil někdo koho znají či respektují spíše, než kdyby přišly přímo od vás.
4. Užívejte si každý nový like či followera. Nebojte se poděkovat za retweet či komentář. Přiznejme si to, v každém z nás je trochu exhibicionisty, zahřeje nám ego když víme, že se o nás někdo zajímá, případně ocení náš příspěvek
