Prezidentské volby rozproudily debatu o tom, jakou roli v nich vlastně sehrály sociální sítě. Ján Simkanič ze serveru lupa.cz pronesl, že výsledek prvního kola rozhodly, Daniel Dočekal kontroval že NErozhodly a Peter Lelovič doplnil že “ani náhodou”.
Nemám v úmyslu pokračovat v této analýze. Pro čtenáře kliktivisti.cz bude užitečnější návod na to, jak tedy prakticky sociálních médií využít, pokud chcete posílit participaci občanů a mít nějaký hmatatelný dopad.
Peter Lelovič ve svém článku použil argument: „Je už dávno prokázané, že sociálně-síťový aktivismus nemá s tím z reálného světa co dělat.” Tak ultimativnímu tvrzení by slušela citace a uvedení zdroje, protože tak jednoduché to zase není. Nahlížíme-li na aktivismus skrze sociální sítě, k podobným závěrům se můžeme přiblížit. Jenže na toto téma nelze nahlížet perspektivou nástroje, který je používán. Abychom se něčeho dopracovali, je potřeba se na to podívat z perspektivy občanského aktivismu, pro nějž se sociální sítě stávají jedním z vícera prostředků informování, komunikace a mobilizace.
Abychom to nestavěli na doměnkách, doporučuji výzkum britské Young Foudation – Pathways through Participation. V několika britských obcích sledovali, do jaké míry online aktivismus zvýšil občanskou aktivitu občanů. Výsledky lze shrnout do několika následujících postřehů:
1. Rozhodnutí o tom, co dělat a jak se zapojit do nějaké občanské aktivity závisí téměř výhradně na osobním kontaktu a doporučení od těch, které známe a důvěřujeme jim (přátelé, rodina,…), a také na tom, jak se nás nějaké téma osobně dotýká.
V tomto směru se právě sociální sítě jeví jako vhodný prostředek, neboť osobní doporučení osob blízkých probíhá snadněji a častěji oproti osobnímu setkávání.
2. Občanská participace je proces přirozeně se vyvíjející odspodu (bottom-up), spíše než proces řiditelný shora (top-down). Z tohoto důvodu musí autority nebo nevládní iniciativy očekávat, že se budou věci vyvíjet jinak, než si naplánovaly nebo si ideálně představovaly. To platí pro svět offline i online.
3. Komunitní aktivity online jsou řízeny úzkou skupinou zapálených jedinců stejně, jako tomu vždycky bylo i v reálném světě.
Kdo je oblíbeným bavičem v hospodě, stává se i bavičem v online prostoru. Respekt a autorita offline se promítá do téhož online. Díky sociálním sítím však může mít širší zásah.
4. Participace je o lidech, ne o technologiích. Sociální média odstraňují řadu bariér, jako třeba čas, ale jen velmi málo ovlivňují ty důležitější faktory participace, jako jsou naše motivace, hodnoty, touha někam patřit a mít vliv.
5. Čím více věříme, že něco můžeme ovlivnit a změnit, tím více jsme ochotni aktivně jednat.
V tomto směru se jeví jako více než vhodné využití dostupných komunikačních kanálů pro prezentaci úspěchů a změn dosažených aktivním přístupem. Agenda tradičního zpravodajství pro tento typ zpráv nemá příliš prostoru.
6. Mezi místními komunitami tento pocit “možného” přímo závisí na ochotě a schopnostech místních autorit (mezi něž můžeme zařadit také formální občanské iniciativy) lidem naslouchat a na základě toho jednat. Pokud tyto autority komunikují s lidmi pouze jednosměrně, a navíc ještě formou nudných a zdlouhavých schůzí, participaci to nezvýší.
7. Sociální média skutečně pomáhají aktivistům propojovat se a lépe komunikovat navzájem. Informace se šíří daleko rychleji než kdy dříve a aktivisté už nemusí spoléhat pouze na schůzky a náhodná setkání na ulici.
8. Sociální média zviditelňují komunitní aktivity. Samotná možnost pozorovat, že se něco děje, znamená, že více lidí je informováno, bez ohledu na to, zdali se následně rozhodnou aktivně jednat či ne.
Pro shrnutí nabízíme citát, který jsme použili při spuštění tohoto blogu a tak nějak nám dává vcelku srozumitelnou a použitelnou odpověď:
„Sociální média můžeme definitivně osvobodit od přehnaných očekávání, která do nich byla vkládána jako do prostředku na znovuoživení demokracie. Díky tomu se pak můžeme soustředit na mnohem skromnější způsoby, jak mohou pomoci veřejnosti. A těch je celá řada: Pomáhají aktivity místních skupin daleko více zviditelnit. Nastanou momenty, kdy sociální média přinesou něco nečekaného – možná příběh, který zmobilizuje veřejnost, nebo odhalení, které znejistí oficiální autority. Nicméně po většinu času budou sociální média součástí komunikační sítě, která zahrnuje email, SMS a osobní komunikaci. Občas podpoří již existující aktivitu, o trochu ji zesílí a rozšíří. Žádná zkratka k vítězství, ale prostě velmi užitečný nástroj.“ Mandeep Hothi, the Young Foundation