Martin Dutkiewič nás na Facebooku upozornil na zajímavý článek na britském Guardianu. Je to článek zajímavý, autor Michah White rozhodně stojí za pozornost. V článku je však spousta diskutabilních prohlášení, které stojí za to popsat. A je pěkným příkladem často zaznívajících kritik kliktivismu. Následující text měl být původně statusem na Facebooku, jen mi trochu přerostl přes hlavu. Myšlenky proto nejsou úplně uspořádané. Budu rád za protinázory a reakce.
I když to v textu je zmíněné jen okrajově, autor se zabývá „leftist activism“. To je podstatné, protože to definuje určitý typ aktivismu. Přitom však autor nedefinuje, co považuje za kliktivismus, mluví o něm jako o jednom konkrétním typu aktivismu.
Já „kliktivismus“ nepovažuji za ucelený koncept aktivismu, spíše ex post označení něčeho, co vychází z praxe, že aktivisté vždy sahali po nástrojích, které byly k dispozici, aby dosáhli svého cíle.
S autorem se však shoduju v tom, že přejímání formy bez obsahu, v tomto případě osvědčených marketingových technik bez ohledu na drobné nuance práce s těmi, o kterých referujeme (příjemci pomoci, ohrožené skupiny obyvatel atp.), je cesta do pekel. Stejně tak vnímám jako nebezpečí, pokud se social media komunikace dělá bez ohledu na offline dopady, přemýšlel jsem o tom několikrát a fakt mě nenapadla kauza a online kampaň, která by měla smysl bez offline dopadů. (Pokud vás něco takového napadá, podělte se)
Česko je specifický trh, o tom vědí nejen naši mobilní operátoři. Já jako lokální specifikum vnímám to, že Češi jsou opatrnější v přijímání inovací. Zatímco jinde může být problém nedostatek kritického pohledu na věc, u nás vnímám problém opačný: Tak dlouho nevládky argumentují, že Facebook je jen pro mladé, že na něm nezasáhneme „úplně všechny“, až Facebook přestane pro mladé být atraktivní a stane se z něj „síť pro důchodce“ (jak prorokuje Adam Zbiejczuk). Mnohé zahraniční nevládky se možná stokrát spálí, ale pak přijdou na nějakou opravdovou pecku. Ty české se k velkým inovacím mnohdy nedostanou, protože neriskují. Alespoň v komunikaci a fundraisingu.
Je tedy pravděpodobné, že Micah White ve svém článku reaguje na praxi, kterou pozoruje ve své domovině (což je Kalifornie). A kritizuje praxi, kterou já vůbec nepozoruji v Česku, protože zajímavých on-line aktivistických počinů je v ČR pořád zoufale málo.
Kritický přístup je důležitý, diskuse taky. Ve zdejší předpostrašené atmosféře se domnívám, že to však s kritickými hlasy nemusíme zrovnat přehánět.
V podstatě souhlasím s reakcí, ale řekl bych, že v článku je přesto jedna věc, která stojí za pozornost. Týká se online petic, kde autor kritizuje kampaně zaměřené na to, získat co nejvíc podpisů během co nejkratší doby.
V ČR bylo až donedávna snadné získat publicitu pouze počtem lidí, kteří podepsali online petici nebo lajkovali stránku na Facebooku. V novinách vycházeli články, že „tisíce lidí na Facebooku podporují…“. Až někdo v ČR udělá opravdu velkou kampaň s heslem „jedním klikem změníte svět,“ lidi to budou podepisovat, aniž by věděli o co jde a proč to dělají, a nakonec o tom pořadatel vydá tiskovku, přestane veřejnost takové petice brát vážně.
Jen nevím, jestli se tomu dá nějak zabránit nebo jestli je to spíš je vývojová fáze kliktivismu.