V Brně proběhl aktivistický Woodstock

Pokud jste o uplynulém víkendu nebyli v Brně, můžete to teď už jen lajkovat. V domě pánů z Kunštátu (a několika přilehlých restauračních zařízeních) proběhla akce, o které se dá mluvit jen v superlativech. Setkání, které organizovali lidé okolo Žít Brno, přilákalo aktivisty všech různých oborů a zaměření. Zdaleka přesáhlo původně očekávané „protikorupční“ setkání.

Všechna videa z akce se časem objeví na internetu, takže vzdávám ambice popsat, jak akce vypadala. Ostatně pokud vás to zajímá, začínají se objevovat první články v médiích. Proto přináším pár neuspořádaných myšlenek, které ve mě akce s podtitulem „Bořit a ničit“ zanechala:

Aktivismus je nuda, krev a pot, i když to tak na barcampu nevypadalo. Nezaujatý pozorovatel by mohl z Krna odjet s dojmem, že rychle musí začít bořit a ničit něco ve svém okolí. Protože je kolem toho spousta zábavy. Užitečný byl v tomto ohledu poslední blok – panelová diskuse s lokálními politickými „aktivisty“ (nevím, jestli by se za aktivisty označili sami, možná to byli prostě lokální politici). Jak jsem tak poslouchal jejich ne vždy veselé osudy, vzpomněl jsem si, jak jsem ještě bez volebního práva pomáhal rodičům a známým v podobném převratu v Rudné u Prahy. Vystoupit proti tamní zkorumpované radnici bylo těžké, protože lidé napojení na radniční zdroje měli velký zájem (a velké prostředky) zdiskreditovat své odpůrce. Zároveň v tomhle rebelském hnutí nebyli sami dokonalí lidé, hodně času bylo nutné trávit tím, aby se našla shoda uvnitř „rebelujícího hnutí“. A nad tím vším spousta roznášení letáků, schůzování, čtení, reagování a vzpamatovávání se z útoků. Celé to trvá dlouho a musíte u toho stíhat další činnosti. Když se to pak shrne do půlhodinové prezentace, vypadá to děsně cool. Ale je trochu těžké poznat, že děláte něco cool právě ve chvíli, kdy to děláte.

Když se boří a ničí, není prostor uvažovat, jestli ten druhý nemá náhodou pravdu. Na druhou stranu (s ohledem na předchozí odstavec) akce jako proběhlý barcamp jsou užitečné právě v tom, že se na nich sejdou lidi, aby se poplácali po ramenou. Aby si uvědomili, že to pitomé vypisování grantových žádostí a obrana proti nekonečnému státnímu trollingu je fakt super. Kateřina Jacques a Martin Bursík, kteří na barcamp taky dorazili, vzpomínali na těžkosti aktivismu před deseti a více lety, kdy žádné podobné podpůrné akce a skupiny nebyly. Aktivisté byli roztříštění po celé republice a odkázaní na své nejbližší. Nepochybuji, že vydržet v takové době bojovat bylo o dost náročnější. Tohle je rozhodně jedno z pozitiv kliktivismu – jak už zmiňoval Jára Valuch ve svém nedávném článku.

 

Na druhou stranu považuji za hodně podstatné, co zmínil Honza Boček ve své prezentaci (viz tweet výše). A vzdáleně se toho dotkl i Matěj Hollan, když říkal: „Představte si, co byste dělali, kdybyste uspěli.“ Je mi dobře v tom, že jen bořím a ničím, nebo si umím představit, jak by vypadalo budování v mé režii? Rozumím tomu, že někteří účastníci zmiňovali nedostatek kritického zkoumání, kdo tedy má pravdu. Myslím, že je to důležité téma. Ale pokud to někdo čekal od proběhlého brněnského barcampu, tak podle mě čekal něco, co na akci nepatřilo.

Nová agora?

Zajímavé na akci ovšem bylo, že spojila aktivisty ze všech možných regionů i podle různé politické orientace. Absolvoval jsem super debatu s Martinem Markem a Radkem Hradilem o zdravotnických poplatcích. Z toho, co jsem zachytil, byli na místě zástupci Strany Zelených, Strany svobodných občanů, Hnutí Alternativa, Změna pro Liberec, Česká pirátská strana a určitě mnoho dalších, kteří jen neměli příležitost pro coming out, nebo nejsou Martin Bursík, takže u nich stranickou příslušnost neuhádnete.

Úžasné bylo bavit se se všemi těmi lidmi. Přestože v programu nebylo moc prostoru pro zkoumání „co když má pravdu ten druhý“, v osobních rozhovorech u piva či popelníku pro konfrontaci názorů prostor byl. Dům pánů z Kunštátu se tak na jeden víkend stal velmi otevřeným fórem, kde se místo avizovaného boření stavělo něco fakt dobrého.

 

P.S.: O Barcampu píše už i Michal Berg, schválně jsem jeho text nečetl před napsáním svého, ale udělám to teď. Přečtěte si ho taky.

P.P.S (12:40): Teď už o tom napsal i Matěj Hollan. Tak už to musí být pravda.

Autor Jan Böhm

Moje vášeň je individuální fundraising a online nástroje pro neziskovky. Tři roky jsem pracoval jako ředitel SIRIRI. Tam jsem si při práci s individuálními dárci uvědomil, jak užitečná mohou být pro neziskovky nová média. Po roce na volné noze a spolupráci na online komunikaci s organizacemi Adra, Jeden svět, FoRS, Business Leaders Forum a dalšími pracuji naplno pro SKV Praha.

Připojte se k diskuzi

2 komentáře

  1. Faktická poznámka: Byl tam ještě Mikuláš z České pirátské strany (a možná i někdo další), a to liberecké uskupení co je tam Míra Baxa a spol je Změna pro LIberec, nikoli šance.

    Každopádně, shodli jsme se na mnohém, tak to asi fakt tak nějak bude 😉

    1. No jo, on jak na začátku přednášky řekl, že nemůže prozradit svou politickou orientaci, tak mi pak vypadl.

      Opravím obě poznámky v tom textu, ať (ne)zmínění nepřijdou zkrátka.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.