V červnu jsem se účastnil zajímavé akce Řeš to v Řeži. Jedno z těch příjemných setkáních, kde se sejdou lidé, zabývající se občanským aktivismem a mluví o svých zkušenostech. Atmosféra na jedničku, třebaže účastníků nebyly zrovna davy. Nějak tak si představuji právě probíhající Školu občanské iniciativy.
S účastníky workshopu jsem otevřel téma využití nových médií pro aktivismus. Těžko můžeme letos najít lepší příklad, než kampaň Kony 2012. Přestože, nebo právě protože, už od spuštění kampaně uplynulo téměř půl roku, považuji zajímavé se k této kampani ještě jednou vrátit.
Video Kony2012 je totiž nejlepším příkladem, bavíme-li se o průniku nevládek a nových médií. Na příkladu této jedné kampaně si můžeme ukázat, jaká specifika má komunikace o boji nevládek za lepší svět v tomto současném světě. Kony 2012 (první a populárnější část) je on-line i v české verzi, proto doporučuji se na něj každopádně podívat.
Joseph Kony dobrý
Proč je kampaň o veliteli Lords resistance Army, pohybující se na pomezí Konga, Ugandy a Středoafrické republiky, nejlepším příkladem komunikace? Osobně zastávám názor, že negativní stránky v rozebírané kampani převažují. Přesto si pojďme nyní shrnout, co se Kony 2012 a organizaci Invisible children, která za kampaní stojí, skutečně podařilo.
1. Podařilo se vzbudit zájem o kampaň
Jak zmiňuje Mashable, přední blog o digitálních inovacích, půlhodinové video Kony 2012 se ve velmi krátké době stalo nejvíce šířeným videem v historii. Tím se dostalo za hranice komunity, které obvykle na lidskoprávní kampaně reaguje a dostala se mezi fenomény popkultury. Na cestě v boji o titul nejvirálnějšího videa musela lidskoprávní kampaň udolat dvě děti, které se koušou a starou paní, která překvapivě umí zpívat
2. Podařilo se vzbudit zájem o téma
Můžeme se bavit o tom, zda vzrostl zájem o samotného Ugandského krvelačníka dostatečně, nebo ne. Zda byl Joseph Kony ukázán v pravém světle, nebo ne. Jednoznačné ale je, že u mnoha lidí vznikla potřeba dozvědět se o Konym víc a cíl autorů “vytvořit z Josepha Konyho celebritu” se určitě vydařil.
3. Podařilo se vzbudit zájem o Konyho
Kromě toho, aby se začali lidé zajímat o Konyho, měli tvůrci kampaně hlavní cíl: Dostat Konyho za mříže. Pokud uspěli autoři v předchozím cíli, musíme jim úspěch přiznat i tentokrát. Nedlouho po kampani nevládní organizace prohlásil prezident Spojených států, že “podnikne kroky, aby dostal Konyho”.
V reakci na kampaň ohlásila také Africká unie, že nasadí 5 000 svých vojáků v regionu, kde působí Konyho Lords resistance army.
4. Podařilo se vzbudit zájem o hlas lidí žijících v místě
S ohledem na níže zmíněné stinné stránky kampaně je toto možná nejdůležitější přínos akce Kony 2012. Kritici kampani vytýkají, že hlavními reprezentanty situace v Ugandě jsou dva bílí Američané (autor kampaně a jeho syn). V reakci na tuto kritiku pak vznikla řada iniciativ, které pomocí moderních komunikačních nástrojů nechaly promluvit i ty Afričany, o kterých vypráví kampaň Kony 2012. Jeden příklad za všechny dává arabská televize Al Jazeera, která využila nástroje FrontlineSMS, která převádí SMS do Tweetů.
Joseph Kony špatný
Když se z Konyho stala celebrita a internetový mem, začala jeho legenda žít nevyzpytatelným životem populárních fenoménů. V obci rozvojových a humanitárních pracovníků a především ze strany těch, o nichž půlhodinové video referuje, se však začala ozývat ostrá kritika kampaně. Jaké jsou hlavní přešlapy, které se kampani od Invisible children vyčítají?
1. Video zjednodušuje příjemce pomoci a je pro ně nepřijatelné
V příběhu o Josephu Konym vystupuje jako hlavní postava bílý američan, člen Invisible children. Vedle něj se objevuje také malý ugandský chlapec a syn bílého američana. Celá situace je vykreslena tak, jako by v Ugandě a sousedních státech pasivně lidé čekali, až z USA přijedou a zachrání jejich svět. Z perspektivy místních mluví velmi dobře ugandská blogerka a novinářka Rosebell Kagumire ve svém vlogu, natočeném původně pro AlJazeeru.
2. Video zjednodušuje bezpečnostní a politický rozměr problému
Problém LRA není jednoduchý, není nový a nelze ho jednoduše řešit tak, že z USA přijede skupina vojáků, která zastřelí nebo zatkne ugandského despotu (podle jakého práva vlastně?). Podle vyjádření některých představitelů USA už dokonce v Ugandě jistá skupina amerických vojáků v tajnosti Konyho hledá, velká mezinárodní pozornost však jejich akci podstatně stěžuje. Velmi problematické je také to, že video ukazuje Josepha Konyho jako jediného zlého v regionu plném férových politiků. Kdo přišel do kontaktu s africkou realitou, ví, že svou velmi problematickou stránku má prakticky každý lokální politik. Stavět proti sobě dobré a špatné je nepravdivé.
3. Video podporuje “syndrom bílého muže”
Kampaň stojí na základní myšlence: V Africe mají problém, musíme ho (za ně) vyřešit. Bílí američané referují bílým američanům, o problémech třetí strany – Uganďanů. Udržitelný rozvoj stojí na myšlence podpory cílových skupin v tom, aby se samy podílely na změně vlastních životních podmínek a dokonce aby si pokud možno změnu sami definovaly. Je to z hlediska prezentace mnohem méně atraktivní, protože to lidem v bohatší části světa nedává pocit hrdinství, moci, nadvlády. Ale je to ta prospěšnější cesta.
4. Slacktivismus a kliktivismus
Poslední argument dominující kritikám tvrdí, že “aktivisté” oslovení videem nic reálného nezmění, pouze dostávají pocit, že se na něčem velkém podílí, třebaže jejich podílení se má podobu několika kliků myší. Ačkoliv se všemi předchozími námitkami proti kampani souhlasím, v tomhle se podle mě kritici mýlí. Jak zmínil i profesor Henry Jenkins, velikán nových médií, když v červnu přednášel v Praze: Kony mohl a byl pro mnoho lidí začátek, první impuls, který je motivoval k dalšímu podílení se na veřejném životě. Klikání, sdílení, lajkování, retweetování a komentování má velkou hodnotu, třebaže zdánlivě spočívá pouze v bajtech a kilobajtech.
Joseph Kony, velký učitel
Přestože z marketingového hlediska se u videa Kony 2012 jednalo o mimořádně úspěšnou kampaň, z hlediska osvětového je Kony dost průšvih. Protože na video nahlížíme z hlediska kliktivismu, pojďme si na závěr shrnout, co nás kampaň může naučit:
1. Rychlé šíření informací = rychlé usvědčení z chyb
Nová média přináší novou rychlost šíření informací. Stejně jako může dav na internetu rozhodnout o vašem úspěchu, může vás také potopit. Důležitým aspektem celého procesu je ale obrovská rychlost a provázanost všech účastníků diskuse. Pokud jste dříve vydali špatně zpracovaný článek v lokálním měsíčníku, mohlo to vzbudit odpor v podobě dopisu zaslaného do vaší organizace. Odpověděli jste na dopis a problém byl zažehnán. V době, kdy se o nepříjemnostech píše na sociálních sítích (stabilně nejoblíbenějším hashtagem na Twitteru je #fail), není zpracování odporu tak snadnou věcí.
2. Na dezinterpretaci se přijde rychle, sdělení se může dostat až k cílovkám
Posledních šest let jsem působil v organizaci SIRIRI, která operuje ve Středoafrické republice. Zobrazování cílových skupin jsme věnovali hodně debat, snažili jsme se s tím vypořádat co nejpravdivěji. I přesto si myslím, že je na čem pracovat. Provázanost světa novými komunikačními prostředky nás však tlačí do situace, kdy je potřeba neustále nahlížet na komunikaci s veřejností v Česku i očima těch, o kterých referujeme. Protože je naprosto reálné, že se k našemu sdělení dostanou.
3. Na kampaň bez backgroundu se přijde rychle, není možné vytvářet jenom haló
Sexy nástroje online komunikace umí vytvořit skvělý efekt, lesk sociálních sítí umí přetří kdejakou rezatou veteš. Ovšem jen dočasně. Crowd, neboli dav pohybující se online, umí vyvinout neuvěřitelné výkony, aby uvedl věci na pravou míru. Pokud vaše kampaň nebude mít obsah, ale pouze formu, dřív nebo později se na to přijde.
4. Úspěch může být nečekaný, je potřeba s ním raději počítat
Zní to legračně, ale enormní úspěch je forma krize. A pro krizi je potřeba mít připravené komunikační plány. Těžko se na to připravuje, ale sama velká pozornost, kterou vzbudíte online, není úspěch. Úspěch je to, co se vám z velké pozornosti podaří vytěžit. A to může být posílení i destrukce vaší myšlenky. Jedním z krizových plánů je samozřejmě výše zmíněná představa, že se vaše sdělení bude šířit tak dobře a tak rychle, až se dostane k těm, o kom mluvíte. Jsme na to připravení?
5. Transparentnost, zapojení beneficiaries a efektivnost nejsou jen akademické pojmy nebo slova z nevládkového newspeaku – jsou to věci, které veřejnost aktivně vyžaduje
Výše zmíněné pojmy z teorie rozvojové spolupráce a humanitární pomoci se v průběhu diskuse o kampani Kony 2012 ukázaly jako jeden z klíčových požadavků veřejnosti. Potvrdilo se, že lidé, kteří o kampani uvažují, začínají vznášet požadavky, které by možná v nevládkařském newspeaku ani nedovedli pojmenovat. Tyto potřeby jsou však výsledkem jejich poctivého přístupu ke kampani. Diskuse o naší vlastní kvalitní práci tak není ztrátou času v diskusi mluvou, které rozumí jen kovaní insideři oboru. Je to důležitá investice do budouvání vztahu s těmi, kdo stojí okolo našich organizací.
Další zdroje, kde můžete hledat info o Kony 2012:
More perspective on Kony2012
http://www.aljazeera.com/news/africa/2012/03/201231432421227462.html
http://www.blisty.cz/art/62764.html
http://shadow.foreignpolicy.com/posts/2012/04/18/kony_2012_lessons_for_the_obama_administration
http://abcnews.go.com/Politics/OTUS/obama-cheers-capture-top-kony-commander/story?id=16346367#.T8PrVZ9N83k
Velké díky za feedback Ince Pibilové a Járovi Valuchovi.
Napsat komentář