A to už víte, že kliktivismus zabil aktivismus?

Martin Dutkiewič nás na Facebooku upozornil na zajímavý článek na britském Guardianu. Je to článek zajímavý, autor Michah White rozhodně stojí za pozornost. V článku je však spousta diskutabilních prohlášení, které stojí za to popsat. A je pěkným příkladem často zaznívajících kritik kliktivismu. Následující text měl být původně statusem na Facebooku, jen mi trochu přerostl přes hlavu. Myšlenky proto nejsou úplně uspořádané. Budu rád za protinázory a reakce.

I když to v textu je zmíněné jen okrajově, autor se zabývá „leftist activism“. To je podstatné, protože to definuje určitý typ aktivismu. Přitom však autor nedefinuje, co považuje za kliktivismus, mluví o něm jako o jednom konkrétním typu aktivismu.
Já „kliktivismus“ nepovažuji za ucelený koncept aktivismu, spíše ex post označení něčeho, co vychází z praxe, že aktivisté vždy sahali po nástrojích, které byly k dispozici, aby dosáhli svého cíle.

S autorem se však shoduju v tom, že přejímání formy bez obsahu, v tomto případě osvědčených marketingových technik bez ohledu na drobné nuance práce s těmi, o kterých referujeme (příjemci pomoci, ohrožené skupiny obyvatel atp.), je cesta do pekel. Stejně tak vnímám jako nebezpečí, pokud se social media komunikace dělá bez ohledu na offline dopady, přemýšlel jsem o tom několikrát a fakt mě nenapadla kauza a online kampaň, která by měla smysl bez offline dopadů. (Pokud vás něco takového napadá, podělte se)

Česko je specifický trh, o tom vědí nejen naši mobilní operátoři. Já jako lokální specifikum vnímám to, že Češi jsou opatrnější v přijímání inovací. Zatímco jinde může být problém nedostatek kritického pohledu na věc, u nás vnímám problém opačný: Tak dlouho nevládky argumentují, že Facebook je jen pro mladé, že na něm nezasáhneme „úplně všechny“, až Facebook přestane pro mladé být atraktivní a stane se z něj „síť pro důchodce“ (jak prorokuje Adam Zbiejczuk). Mnohé zahraniční nevládky se možná stokrát spálí, ale pak přijdou na nějakou opravdovou pecku. Ty české se k velkým inovacím mnohdy nedostanou, protože neriskují. Alespoň v komunikaci a fundraisingu.

Je tedy pravděpodobné, že Micah White ve svém článku reaguje na praxi, kterou pozoruje ve své domovině (což je Kalifornie). A kritizuje praxi, kterou já vůbec nepozoruji v Česku, protože zajímavých on-line aktivistických počinů je v ČR pořád zoufale málo.

Kritický přístup je důležitý, diskuse taky. Ve zdejší předpostrašené atmosféře se domnívám, že to však s kritickými hlasy nemusíme zrovnat přehánět.

Autor Jan Böhm

Moje vášeň je individuální fundraising a online nástroje pro neziskovky. Tři roky jsem pracoval jako ředitel SIRIRI. Tam jsem si při práci s individuálními dárci uvědomil, jak užitečná mohou být pro neziskovky nová média. Po roce na volné noze a spolupráci na online komunikaci s organizacemi Adra, Jeden svět, FoRS, Business Leaders Forum a dalšími pracuji naplno pro SKV Praha.

Připojte se k diskuzi

1 komentář

  1. V podstatě souhlasím s reakcí, ale řekl bych, že v článku je přesto jedna věc, která stojí za pozornost. Týká se online petic, kde autor kritizuje kampaně zaměřené na to, získat co nejvíc podpisů během co nejkratší doby.

    V ČR bylo až donedávna snadné získat publicitu pouze počtem lidí, kteří podepsali online petici nebo lajkovali stránku na Facebooku. V novinách vycházeli články, že „tisíce lidí na Facebooku podporují…“. Až někdo v ČR udělá opravdu velkou kampaň s heslem „jedním klikem změníte svět,“ lidi to budou podepisovat, aniž by věděli o co jde a proč to dělají, a nakonec o tom pořadatel vydá tiskovku, přestane veřejnost takové petice brát vážně.

    Jen nevím, jestli se tomu dá nějak zabránit nebo jestli je to spíš je vývojová fáze kliktivismu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *